(Central Asian Shepherd)
Povaha plemene
Středoasijský pastevecký pes je velmi vyrovnaný a klidný společník. Je nenáročný, snese rozdílné klimatické podmínky, jako je horko, nebo chlad. Vydrží dobře i situace bez dostatku potravy a vody. Jeho pastevecký instinkt není potlačen.
Popis středoasijského pasteveckého psa
Středoasijský pastevecký pes je mohutné postavy se silnou kostrou a dobře vyvinutými svaly. Hlava je masivní s hrubou lebkou a vyvinutými lícními kostmi. Čelo je ploché, lebeční část je delší než část čenichu, mezi očima je lebka široká, směrem k nosu se mírně zužující. Nos má středoasijský pastevecký pes široký a černý, v případě, že je srst světlá, může být i nos hnědý. Uši jsou malé, visící, nízko nasazené. Směrem ke špičce se zužují do trojúhelníkového tvaru. Kulaté tmavé oči jsou široce posazeny. Krk je krátký a mohutný se silnou kůží, která se skládá do záhybů. Hřbet má široký, pevný a rovný, hrudník široký svalnatý. Přechod od hrudníku k břichu je naznačen slabě, břicho je jen mírně vtažené. Ocas je vysoko nasazený, visící a je srpovitého tvaru. Tlapky má středoasijský pastevecký pes silné a oválné. Srst je hustá, rovná a hrubá, s dobře vyvinutou podsadou a je přiléhající. Na přední straně nohou a na hlavě je srst kratší. Podle délky srsti řadíme psy buď mezi dlouhosrsté, se srstí dlouhou 7 – 8 cm a krátkosrsté se srstí dlouhou 3 – 5 cm. Barva srsti je různá od bílé, žíhané, šedé, až po černou. Pes je v kohoutku vysoký cca 64 cm, fena 60 cm.
Klasifikace FCI
Toto plemeno patří podle FCI do skupiny II. – Pinčové a knírači, molossoidní a švýcarští salašničtí psi, skupina 2.2 Molossové – horští psi, oficiální zkratka v ČR je SAO, číslo standardu: 335/24,03,2000 Rusko.
Základní péče o psa
Středoasijský pastevecký pes nepotřebuje žádnou zvláštní péči.
Historie plemene středoasijský pastevecký pes
Středoasijský pastevecký pes patří mezi jedno z nejstarších plemen. Archeologické nálezy dokazující původ tohoto plemene byly nalezeny již před čtyřmi tisíci lety v oblasti dnešní jižní Turkménie, kde byla nalezena hliněná figurka podobného psa, a byly nalezeny i kosterní pozůstatky. Předkem středoasijského pasteveckého psa je pravděpodobně pes tibetský, podobný dogám, typově je podoben alabajovi. Je rozšířen ve Střední Asii a v sousedících oblastech jako je Turecko, Uzbekistán, Kazachstán, Írán a Mongolsko. Tento pes se používal jako pes pastevecký a hlídací. V drsných podmínkách Střední Asie zůstávaly v těchto oblastech pouze kmeny kočovné, které se pastevectví věnovaly. V tomto klimatu přežívali pouze nejsilnější a nejodolnější jedinci. Při jejich formování tedy zastává hlavní roli příroda, bez zásahů člověka. Protože tyto kmeny byly od ostatního světa izolovány, zůstává čistota plemene bez výrazných příměsí jiných ras. Podoba se mění podle oblastí výskytu. Psi s delší srstí žijí v horských oblastech Pamíru, v Uzbekistánu jsou menší a lehčí, v Turkménii převládají jedinci s hrubou a silnou stavbou těla s kratší srstí. Středoasijský pastevecký pes byl prohlášen za národní bohatství a jeho vývoz byl zakázán.
VIDEA plemene středoasijský pastevecký pes
Pro videa s plemenem středoasijský pastevecký pes klikněte ZDE
- FCI
- Pinčové a knírači
- Využití
- Služební plemena
- Velikost
- Velká plemena
- Původ plemene
- Asie
- Výška v kohoutku
- 64 – 73 cm
- Hmotnost v dospělosti
- 60
- Věk
- 12 let
- Délka srsti
- dlouhá
- Péče o srst
- nepravidelná
- Vztah k dětem
- dobrý
- Vztah k ost. zvířatum
- dobrý
- Náročnost na výchovu
- nenáročný
- Náročnost na pohyb
- náročný
- Vhodné prostředí
- předměstí, venkov
- Využití psa
- společník, hlídací
- Časová náročnost
- minimálně 4 hodiny